O zemi, kde se nakupuje přes zprávy, a o zemi, kde se důvěra schovává do systému.

O starém mužském nároku v novém technickém obalu.

O značkách, které ukazují cestu, i když člověk pořád neví, odkud přesně je.

O tom, jak se někdy celá konverzace přesune od toho, co se stalo, k tomu, jakým hlasem o tom někdo promluvil.

O lidech, kteří pochopí tón bez návodu, o sebevědomí bez pózy, o hranicích, které nemusí křičet, a o únavě z toho, když vás někdo přeloží do horší verze.

O tom, proč člověk nemusí dodávat celý životopis pokaždé, když se někomu nevejde do jednoduché škatulky.

Poznámky o horku, těle, vodě, soukromí a drobných rituálech, které v tropickém režimu začnou dávat větší smysl.

Yes, my first article here on Bluesky was in English, and it was posted on Offprint. Offprint is lovely in theory, but in practice it started feeling almost identical to Substack. At some point it became strange to keep posting there when I already had a Substack sitting in the corner, looking at me like an unpaid invoice. And Substack itself has felt odd lately. I am still there, technically.…

O českém létě, vietnamském horku a tom, proč pocit nemusí být nepřítel dat

O zkušenosti, která si zaslouží respekt, ale ne automatickou neomylnost.

O starých ranách, dobré vůli a právu ustoupit dřív, než cizí bolest začne pokračovat skrze tebe.

O tom, že vyrůst v Česku neznamená, že člověku musí dávat smysl všechno, co se tady vydává za normální.

Vài dòng đầu tiên bằng tiếng Việt, sau hai mươi lăm năm lớn lên xa Việt Nam.

O tom, co by nám cizina mohla připomenout, kdybychom se z ní nevraceli jen opálení a obsloužení.

O tom, jak rychle se cestovatelské nadšení změní v ekonomickou optiku, když si člověk uvědomí, že něčí „levno“ je něčí běžný plat.

O tašce plné tašek, opravených kabelech, přišitých knoflících a malé domácí víře, že ne všechno musí být nahrazeno jen proto, že to přestalo být nové.

O tom, proč většina snese rozdíl jako kostým, vtip nebo exotiku, ale ne jako skutečný život.

O stínu, vodě, prachu a samozřejmostech, které doma nevidíme.

Poznámky z místa, kam jsem nepotřebovala utéct, jen konečně dojet.

O prvních dnech mimo domov, kdy člověk ještě nepíše velké pravdy, protože se učí znovu normálně dýchat.

O cestě mezi českou krajinou a asijským původem, který se zatím často odrážel víc ve tváři než ve zkušenosti.

O bosých nohách, horku a hranici mezi tím, co je vidět, a tím, co nikomu nepatří

O introverzi, samotě a klidu, který nevznikl proto, aby vypadal dobře, ale proto, že některá místa člověka příliš často zmenšovala.

O tichu, hranicích a zvláštní představě, že člověk má být pořád čitelný na požádání

O tom, proč se i nevěřící může ptát, co všechno se dá schovat za Boha

O vulgaritě, tabu a lidské potřebě říct věci někdy méně hezky, ale přesněji.

O víkendu, který nemusí nic dokazovat, a o tichu, které se špatně prodává.

O šetrnosti, trpělivosti, věcech, které mají vydržet, a penězích, které mi nemají změnit povahu.

Mini průvodce místem, kam se nejezdí jen najíst, ale trochu pochopit, odkud ta chuť vlastně přichází.

O věcech, které nosíme s sebou, i když už dávno nevíme proč.