Komentář Tomáše Weise: Nvidia má od americké vlády povolení prodávat špičkové čipy čínským gigantům jako Alibaba nebo Tencent. Nedodala ani jeden, protože Peking svým firmám nakupovat nedovolil. Čínský protekcionismus je tišší než americký, ale daleko nebezpečnější.

Si Ťin-pching podle všeho po sedmi letech míří do Pchjongjangu – a ne náhodou si Kim Čonguna „odložil“ až po Donaldu Trumpovi a Vladimiru Putinovi. Co tím sleduje? A co od Číny chce KLDR, jejíž vůdce kdysi prohlásil, že Čínu nesnáší ze všech zemí světa nejvíc?

Víte, co to je ting-c’-chu? A co takhle hřebíkový dům? Přesně tak: domov, který starousedlík ze všech sil brání před developerem. Termín proslavila Čína a dravé metody jejích stavitelů. A nejbizarnější hřebíkový dům v celé Číně zas jeho vzdorný majitel Čchen Tchien-ming. Vlastnoručně postavil fantaskní budovu jako z Mijazakiho pohádky. Teď svou bitvu s úřady prohrál. Ale válku nevzdává.

Jediné, čím se Rusko během návštěvy prezidenta Vladimira Putina v Číně pokusilo hostitele i západní svět oslnit, byly přesně načasované jaderné manévry. Jinak je pětadvacátá návštěva ruského lídra u mocného ruského souseda hodnocena rozpačitě i Rusy.

Vyzkoušeli jsme unikátní notebook Huawei MateBook Fold, který místo klávesnice používá dotykový displej.

Měsíce očekávaný den nastal – dva nejmocnější muži světa konečně zasedli ke společnému stolu. Si Ťin-pching a Donald Trump mluvili o budoucnosti: Číny, USA i celého světa. Jenže za pečlivě zavřenými dveřmi. Pozoruhodné tak zatím zůstává všechno to, co nebylo vyřčeno.

Už ve středu 13. května americký prezident Donald Trump navštíví Peking. Jeho čínský protějšek Si Ťin-pching ho tam uvítá ve velkém – ne nadarmo je jejich setkání jednou z nejočekávanějších událostí světové politiky letošního roku. Otázkou zůstává, jestli taková očekávání naplní.

Íránský ministr zahraničí dnes přiletěl do Pekingu a Číňanům slíbil „ještě silnější spolupráci“. Komunistická strana Číny však teď, těsně před Si Ťin-pchingovým summitem s Donaldem Trumpem, musí kličkovat mezi užitečností Íránu a americkým nátlakem.

Jak velkou roli hraje v geopolitice strach? Mohou se dnešní mocnosti poučit z chyb, které vedly k rozpoutání první světové války v roce 1914? A mají vlastně taková historická srovnání smysl? Nejen o tom v novém díle podcastu Romancov a spol. debatují Filip Zajíček a Michael Romancov.

Teherán má silnou motivaci udržovat konflikt při životě. Bez ohledu na to, kolikrát Trump Blízkému východu slíbí nový zlatý věk, píše Edward Luce v komentáři Financial Times.

Komentář Alexandra Romancova: Trumpův vojenský zásah v Íránu a blokáda Hormuzského průlivu odhalily limity americké silové dominance. Zatímco Washington v konfliktu ztrácí strategický dech, Čína díky své energetické nezávislosti a diplomatické rozvaze přebírá roli stabilnější velmoci a upevňuje svůj vliv.

Komentář Martina Hály: Zahraniční politika není prostor pro klukovské naschvály. Současná vládní garnitura se přitom utápí v malicherných naschválech a vnitřním chaosu.

Andrej Babiš se o víkendu přihlásil k pragmatické zahraniční politice, protože ta hodnotová je prý k ničemu. Takto stavěný protiklad je sice nesmyslný, Babiš se ale díky němu přibližuje k odkazu Miloše Zemana.

Komentář Kamily Hladíkové: Čína představila „první tibetský jazykový model“ DeepZang coby technologický průlom. Ve skutečnosti však zapadá do širší snahy o kontrolu narativů o Tibetu doma i v zahraničí.

Premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl poskytnout předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi (ODS) letoun pro cestu na Tchaj-wan. Předchozí návštěvy podle něj „stály miliony“ a „zničily náš byznys“ v Číně. Jak vysvětluje sinoložka a analytička projektu Sinopsis Simona Fantová, spíše než jako otočku v zahraničních vztazích je jeho slova potřeba vnímat vnitropoliticky.

USA od svého vzniku hájily prostupnost námořních tras a volný obchod. Teď se jejich počínání na Blízkém východě stalo globální hrozbou a ekonomické dopady jejich války s Íránem už nevyhnutelně zasáhnou celý svět. Budeme čelit výpadkům v dodávkách ropy a plynu? Čeká nás znovu vysoká inflace? A může to být Američanům, kteří mají vlastní zásoby surovin, vlastně jedno? Nejen o tom si povídáme s…

Zatímco Rusové tiše a trpělivě pozorují, jak se jejich peněženky tenčí a zboží v obchodech zdražuje, Číňané pracující v Rusku se zlobí, bouří a pochodují slavným symbolem sovětské industrializace: Komsomolskem na Amuru.

Už v říjnu se má v Pchjongjangu otevřít největší obchodní centrum v celé KLDR. Velké ambice pomáhá Kimovu režimu naplňovat Čína, přestože tím možná porušuje sankce. S armádou spjatý podnik mezitím žádá Moskvu o patent a chce do Ruska vyvážet pivo, léky a afrodiziaka.

Komentář Barbory Chaloupkové a Jiřího Soboty: Středeční vystoupení Donalda Trumpa nepřineslo řešení války v Perském zálivu, NATO se nerozpadlo a Čína teď vedle Spojených států vypadá jako spolehlivý partner. Ať konflikt s Íránem skončí jakkoliv, Amerika už nikdy nebude stejná. Od této chvíle si s ní budeme spojovat slova jako iracionální, neschopná a osamělá.

Německo chtělo pomocí obchodu přivést Čínu k západním hodnotám, teď na to doplácí. Vláda Friedricha Merze zachraňuje oslabenou ekonomiku miliardovými investicemi do infrastruktury a obrany.

Tchaj-peji došla trpělivost se Soulem a rozhodla se na něj zatlačit. Jádrem sporu je název „Čína (Tchaj-wan)“, který Soul loni zavedl ve svém imigračním systému. Proto teď Tchaj-wan u sebe změnil „Korejskou republiku“ na „Jižní Koreu“. V čem je to problém, když jméno Jižní Korea používá celý svět? A čím mezitím Peking láká Tchaj-wan do své náruče?

Peking se rozezněl fanfárami: tak jako každý rok v březnu opět začaly Dvě schůze, tradiční politické divadlo „lidové demokracie“. Oslavné titulky o skvostné zemi a srdci generálního tajemníka neberou konce, ale to důležité se dá číst mezi jejich řádky. Například kdo se na jeviště nedostavil.

Íránský režim sice přešel na čínské satelity a zřejmě i vyspělé radary a poohlíží se též po čínských nadzvukových střelách, nicméně Čína si navenek pořád drží vojenský distanc. A to se v budoucnu může obrátit i proti ní.

Jako pragmatickou a ekonomicky přínosnou hodnotí německá média návštěvu kancléře Friedricha Merze v Číně, a to zejména díky pekingské objednávce 120 letadel Airbus, která má symbolicky zmírnit vysoký německý obchodní deficit. Strukturální problémy – čínská nadvýroba, státní podpora průmyslu a nerovné podmínky pro zahraniční firmy – ale zůstávají nevyřešené, skutečné ústupky Pekingu jsou nejisté.…

Apple přesunul výrobu do Číny a investoval tam více peněz, než kolik stál Marshallův plán. Vyškolil místní inženýry, pomohl vybudovat čínský technologický průmysl – a možná i tamní vojenský arzenál. Kanadský novinář Patrick McGee vysvětluje, proč se Apple své závislosti na asijské velmoci už nemůže zbavit.

Sanae Takaiči se stala terčem štvavé kampaně, kterou na internetu vedou tisíce falešných účtů. Premiérku nazývají zrádkyní a obviňují ji z „historického revizionismu a vojenské rozpínavosti“. A pozoruhodné je, že píšou tak trochu čínsky.

Rostoucí náklady, klimatická krize i odpor veřejnosti způsobují, že o pořádání olympijských her má zájem stále méně zemí. Mezinárodní olympijský výbor se proto snaží hledat kompromisy, které někdy znamenají obrátit se i na autoritářské režimy.

„Afrika provolává slávu“ Si Ťin-pchingovým slovům: tolik čínská stranická agentura Sin-chua k víkendovému summitu Africké unie. Čínský vůdce tam sice osobně nevystoupil, nicméně k údajnému nadšení stačilo, že poslal významný vzkaz – a že to není Donald Trump. Oproti americkému prezidentovi totiž Si cla neuvalil, ale naopak je ruší napříč celým světadílem. S jednou jedinou výjimkou, která ukazuje…

Evropa zpřísňuje limity pro toxin cereulid v kojeneckých výživách. Od konce ledna totiž musely zmizet z trhu desítky tisíc balení těchto výrobků, u kterých hrozilo, že obsahují kontaminovaný ARA olej. Ten přitom pochází z jediné továrny v čínském Wu-chanu. Problém se týká i Česka.